Peha - životopis
V těžké situaci se nalézají fanoušci české pop-rockové scény. Chinaski už nějaký ten rok nejsou co bývali. Superstar žádné výrazné oživení nepřinesla. Obecně milovaná Aneta Langerová zatím hledá sama sebe a snad jen Petr Bende naznačil určité možnosti do budoucna. Ze zavedených kapel se dá při zahmouření obou očí poslouchat snad jen Kryštof a Tata Bojs, což je trošku málo. Fanoušci tvrdší hudby jsou na tom o něco lépe. Pouze namátkou, vždyť ty tu mají koncertně výbornou Gaiu Mesiahu a po všech stránkách vyspělé Sunshine a celou řadu dalších zajímavých kapel. Co poradit fanouškům kytarového popu či pop-rocku? Jednou z možností je obrátit se k našim nejbližším sousedům na Slovensko. Čeští fanoušci již měli možnost poznat sympatickou písničkářku Zuzanu Smatanovou, recenzi její druhé desky si můžete přečíst v článku kolegy Oskara Schindlera. My se nyní podíváme na, v pořadí již čtvrtou desku skupiny Peha.
Již zkraje je nutno říci, že Peha na své nové desce nepřináší oproti své poslední desce Experiment nic nového, ale nabízí na ní to nejlepší z celé české pop-rockové scény, ať je to lehkost a hitovost, dnes již malátných Chinasek, poetičnost Kryštofu či civilnost Anny K a Lenky Dusilové. Desku otevírají dvě pro Pehu typické skladby - rádiovka Za tebou a titulní píseň Deň mezi nedel'ou a podelkom. Obě skladby ukazují to co je pro Pehu charakteristické do posledního detailu propracované melodie, které již po prvním poslechu zalezou do hlavy, chytlavé texty a osobitý vokál Kataríny Knechtové. Dalším poznávacím znamením Pehy je velice citlivé propojení elektrické kytary, akustické kytary a syntetizátorů, vše se bohužel podřizuje hlasu frontmanky Kataríny Knechtové. Peha na novou desku připravila deset nových písniček, plus jednu instrumentální kompozici, která je schovaná za pětiminutovou pauzu po poslední písničce Bolo, je a bude. Jedním ze záporů alba Deň mezi nedel´ou a podelkom je skutečnost, že většina skladeb si je velice podobná, písně jsou vždy psané podle stejného, i když velice zdařilého vzorce. Na novém albu je vidět, že Peha chtěla natočit pokračování svého minulého alba a dlouhým obloukem vyhnula se jakémukoliv experimentování. Pokud se kapela nebude vyvíjet, tak jí hrozí nebezpečí, že velice brzo zabředne do nudného stereotypu a stane se pouhou továrnou rádiových hitů, tak jako naše Chinaski. Většina písní na desce do sebe výborně zapadá, včetně pomalé balady Opatrný, která jako jediná vybočuje z konceptu alba. Album obsahuje jedinou zbytečnou píseň a tou je vyloženě nudná a nezajímavá skladba Tieňohra.
Peha natočila poměrně zdařilé pokračování ke své dva roky staré desce. Možná by to, ale chtělo trochu mieňe sentimentu k letům minulým, více se dívat do budoucna a pro příští album posunout zvuk kapely někam dál. Prozatím hudba Pehy působí jako zajímavá oddechová muzika, ale vše se jednou přejí.
